Cesta kocoura Mikeše

Trasa dlouhá 25 km vede od jara 2023 z Hrusic do Mukařova, má 14 zastavení s tabulemi s úryvky z Ladovy knížky o kocourovi Mikešovi a mezi nimi kamenné kilometrovníky. 

Trasa cesty na mapy.cz

Tabule s krásnými obrázky se vztahují k místům, kde Mikeš prožíval svá dobrodružství, a zábavné putování vám zpestří Mikešův pas. 

Mikešův pas si můžete zdarma vyzvednout v Infocentrech Ladova kraje nebo stáhnout zde a vytisknout na stolní tiskárně. (Řazení stránek je pak jiné, pas vytištěný oboustranně na formát A4 přeložte dvakrát napolovic tak, abyste uvnitř měli okénka pro otištění razítek.)

Cesta kocoura Mikeše v Toulavé kameře

Pravidla putování s Mikešovým pasem

1. Vyplňte v Mikešově pase informace o poutníkovi a cestě:
   jméno (nepovinný údaj), věk,
   obec, kde bydlíte,
   e-mail (nepovinné/vhodné pro zasílání novinek),
   výchozí den, místo startu a způsob absolvování trasy,
    den, kdy jste dorazili do Mukařova k pomníku kocoura Mikeše.
2. Vydejte se na cestu:
   trasa dlouhá 25 kilometrů je značena bílými směrovkami a má 14 zastavení s úryvky z pohádkového putování kocoura Mikeše, 25 orientačních žulových kamenů informuje o tom, kolik zbývá ještě kilometrů do cíle, putování si můžete rozložit do několika dní.
3. Sbírejte na trase razítka:
   do pasu je potřeba získat jedno razítko z Hrusic, kde se kocour Mikeš narodil, a jedno z Mukařova, kde končí jeho cesta, další dvě razítka pořiďte v některých obcích na trase (Mnichovice, Struhařov, Klokočná, Tehov, Světice), razítka najdete v infocentrech, u obecních úřadů, v knihovnách, obchodech, restauracích apod., razítkovací místo poznáte podle samolepky s botou.

   Aktuální seznam razítkovacích míst

4. Zahrajte si se svými dětmi hru na otázky z příběhu o putování kocourka Mikeše:
   v pase najdete 14 otázek, co otázka, to jedna informační tabule na cestě, odpovědi možná znáte z knížky kocour Mikeš, nebo je vyčtete přímo z cedulí na
   trase
5. Zkontrolujte údaje v pase vašem/vašeho dítěte:
   místo, datum, způsob zahájení a ukončení cesty, 4 razítka, jedno musí být z Hrusic, jedno z Mukařova, minimálně povinné údaje - věk, obec, kde bydlíte; přidejte případně i e-mail (pro zasílání informací a pozvánek z Ladova kraje), uvítáme i postřehy, pochvaly či připomínky.
6. Vyzvedněte si odměnu:
   v TIC Mukařov, nebo v restauraci U kostela, případně v některém z dalších infocenter a u partnerů Ladova kraje; za vyplněnou část pasu dostanete odměnu – pamětní minci.

Cesta kocoura Mikeše a Pohádkové Hrusice (leták - aktualizace 2023)

A Jak tedy šel Mikeš do světa?

Jednoho dne pekla Ševcovic babička lívance a poslala Mikeše pro smetanu do sklepa. Kocourek vzal plný krajáč do paciček a jak tak šel po lávce, ztratil rovnováhu a spadl do strouhy. Smetana se rozlila a krajáč byl, milé děti, rozbit na kusy. Mikeš měl babičku tuze rád a velmi ho mrzelo, že jí způsobil škodu a zármutek. Protože se za to styděl a taky se bál, že bude bit, rozhodl se, že uteče.

Vydá se do světa a až vydělá tolik peněz, aby mohl koupit nový krajáč, vrátí se zpátky do Hrusic. 

Dal se přes Kožený vrch, vyhnul se Třemblátům a za Struhařovem mu poprvé začalo kručet v břiše. Potkal pasačku husí.

„Dobrý den, přeju, já jsem Mikeš Ševců z Hrusic támhle za lesem," povídá. „Já jsem Mařenka Kudláčková ze Struhařova. Ale jak to, že mluvíš?"„U nás doma mluví i Pašík a kozel Bobeš, Pepík nás to naučil," řekl kocourek hrdě. „A kam jdeš?" zeptala se Mařenka. „Do světa. Nevíš, jestli už tam jsem?" „Jéé, to musíš kolik hodin támhle za les."

Mařenka radila Mikešovi, aby se radši vrátil domů, ale on na to, že to by udělala holka, ale ne pořádný chlap. A tak mu pasačka dala alespoň kus buchty na cestu, kocourek se rozloučil a pokračoval ve svém putování.

Na struhařovské pastvině uviděl pasáčky, jak se hřejí okolo ohně, a protože měl už opravdu velikánský hlad, osmělil se a šel k nim. Když klukům všechno převyprávěl, dali mu do ranečku pečené brambory. „A teď sbohem, musím dál."

Mikeš se plahočil přes pole a meze, aby nepotkal četníky a ti ho nezavřeli za rozbitý krajáč. Když přišel k silnici, která vede z Klokočné do Svojetic, už ho hrozně bolely nohy.

Potkal babičku s nůší. „Vždyť já se můžu svézt jako za vozem," zaradoval se. „Ách, ta nůše je namoutě pořád těžší," postěžovala si babička a Mikeš se zastyděl. Babička nůši odložila, aby se podívala po houbách. Na tuhle chvíli čekal jeden tuze vykutálený vandrák.

„Hele, z té nůše se může něco hodit." „Vida, tak se přece jen budu moct babičce odměnit," řekl si Mikeš. Vždyť měl přece jen pěkně ostré drápky! „Aúúú," zaúpěl vandrák a už byl pryč.

Šel Mikeš do světa a bylo mu stále teskněji. Na Klokočné potkal čeledína, slušně pozdravil a poprosil ho o něco k zakousnutí. Čeledín mu odpověděl na pozdrav, ale když se na kocoura otočil, vyjekl jako by ho na nože brali a utíkal pryč.

A tak to Mikeš zkusil i jinde. Dopadlo to ale na chlup stejně. „To tu ještě neviděli kocoura?" diví se Mikeš.
Když došel na okraj lesa, před nosem mu něco krásně zavonělo a když šel za tou vůní, viděl něco, co ještě nikdy neviděl.

„Jej, to budou jistě slušní lidé, když jsou tak krásně oblečení." „Jen račte dál, u nás není o kousek masa nouze," vyzvali ho cikáni.

Ach ano, když už se mu zdálo, že našel přístřeší a vlídné slovo, stalo se něco strašného. Než se nadál, dali mu přes hlavu pytel a šup s ním do vozu. „Babičko, babičko", křičel Mikeš.

„Co to máte ve voze?" ptají se četníci. Mikeš si myslil, že ho hledají pro ten rozbitý krajáč, ale lepší vězení než přijít o život. „Já jsem tady v pytli," zavolal.

Mikeš musel četníkům všechno vysvětlit, ale ti ho nezavřeli, ba ne, dali mu 20 krejcarů a ještě kousek salámu.
Kocourek byl spokojený a vydal se dál. Jen po tom salámu dostal ukrutnou žízeň, a tak se ve Světicích pokusil sehnat nějakou vodu.

Potkal starostovic Mícinku. „Nechtěl byste ochutnat naši smetanu?" zeptala se. Tak lákavou nabídku nemohl Mikeš odmítnout. Kočička ho ale podvedla a zavedla ho do cizího stavení. Právě když začal Mikeš mlsat, zaslechl zuřivý hlas. „Tak konečně tě mám, Mícinko, snad mi teď už starosta uvěří, že k nám chodíš na smetanu. Pojď do pytle!" „Kdepak do pytle, tam už jsem dneska byl," řekl si pro sebe Mikeš a protože to byl kocourek tuze chytrý, místo sebe hodil do pytle vycpanou zaječí kůží, kterou našel ve sklepě.

„Ha, to se bude starosta divit, kdo že ti to chodí na smetanu," směje se Mikeš. Byl unavený a když uléhal do křoví do pelíšku, jen si vzdychnul. „Ó, babičko zlatá, kdybyste věděla, co jsem si kvůli tomu krajáči už vytrpěl."

Četníků už se Mikeš nebál a tak se rozhodl, že půjde do většího města, kde už lidé jsou zvyklí vidět všelijaké divy. Tam se mu snad podaří vydělat nějaké peníze a pak se bude moct vrátit domů. 

V Říčanech našeho milého Mikeše opustíme, i když jeho dobrodružství ještě úplně nekončí. Po cestě do Brandýsa totiž potká cirkus Kludský, který ho angažuje jako mluvící pytel Žok-Žok.

Ale nebojte se, děti, pak už se opravdu černý kocourek vrací konečně domů do Hrusic, kde ho pořád nedočkavě vyhlíží Pepík Ševců, kozel Bobeš, Pašík, babička a všichni jeho ostatní kamarádi.

Podle knihy Josefa Lady Mikeš text upravila a zkrátila Lenka Grossová.