Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • Deutsch
  • English
  • En français
  • Italiano

Obsah

#

Kocour MikešMilé děti, kdo by neznal černého kocourka Mikeše, který bydlí se svými zvířecími kamarády, babičkou a Pepíkem Ševců v chaloupce v Hrusicích. Když si Mikeše vybavíte, jistě si vzpomenete, že to není jen tak obyčejný kocour, jakého máte třeba doma. Nejenže nosí boty a chodí po dvou jako člověk, ale dokonce umí mluvit lidskou řečí!

Tyto, ale i jiné pohádkové postavy pro vás, děti, vytvořil pan Josef Lada. Tento český malíř a spisovatel se narodil v Hrusicích a kraj, který dnes nese jeho jméno, měl moc rád. Proto jeho hrdinové prožívají svá dobrodružství právě zde, v Ladově kraji.

1_cesta_mikes_hrusice1Vzpomínáte si na pohádku o tom, jak Mikeš s Pašíkem jeli na trakaři na pouť do Mnichovic? Nebo na tu, jak šel černý kocourek do světa? Vydejte se po jeho stopách a navštivte místa, kde prožil všechna svá dobrodružství. Během svého putování potkáte 12 zastavení s tabulemi, na kterých kromě úryvků z knížky Mikeš naleznete i překrásné Ladovy obrázky. Stejně jako Mikeš vyrazíte z jeho rodné vsi Hrusice a pokud budete chtít dojít až k 12. tabuli, cíl vaší cesty bude v Říčanech. Jestli vás už budou bolet nožky, trasu si můžete zkrátit a podle místa, kde skončíte, nasednout buď na autobus nebo na vláček, který vás přiblíží k domovu. Kdyby se vám od nás ještě nechtělo a toužili byste Ladův kraj poznat lépe, využijte některou z možností nabídky ubytování. Cestu kocoura Mikeše můžete projít jako správní poutníci s ranečkem po svých nebo na kole. Trasy pro cyklisty jsou na mapě vyznačeny tečkované. Aby pro vás byla cesta zajímavější, připravili jsme pro vás hru.

#

V prospektu, který držíte v rukou jsou dvě stránky označené jako místa pro razítka. Vaším úkolem je po cestě nasbírat co nejvíc razítek. Kde je dostanete? Jukněte na seznam razítkovacích míst!

Razítek sice můžete získat celkově 16, ale už 9 vám stačí na to, abyste se mohli zúčastnit slosování o ceny. Vyplňte své jméno a adresu, odtrhněte z prospektu část s nasbíranými razítky a zašlete je do říčanského informačního centra.

Slosování proběhne na poutích, které se v Ladové kraji pořádají. Abyste zjistili, kdy a kde se jednotlivé poutě konají, sledujte webové stránky www.laduv-kraj.cz   Pokud slosování nebudete přítomni, bude vaše jméno zveřejněno na stejných internetových stránkách a vy si budete moci cenu vyzvednout přímo v říčanském informačním centru. Kocour Mikeš i ostatní vám přejí hodně štěstí a dobrou zábavu. Doufají, že si tento kraj oblíbíte stejně jako oni.

#

Jednoho dne pekla Ševcovic babička lívance a poslala Mikeše pro smetanu do sklepa. Kocourek vzal plný krajáč do paciček a jak tak šel po lávce, ztratil rovnováhu a spadl do strouhy. Smetana se rozlila a krajáč byl, milé děti, rozbit na kusy. Mikeš měl babičku tuze rád a velmi ho mrzelo, že jí způsobil škodu a zármutek. Protože se za to styděl a taky se bál, že bude bit, rozhodl se, že uteče.

4_obrazek_brozura_mikes1Vydá se do světa a až vydělá tolik peněz, aby mohl koupit nový krajáč, vrátí se zpátky do Hrusic.  Dal se přes Kožený vrch, vyhnul se Třemblátům a za Struhařovem mu poprvé začalo kručet v břiše. Potkal pasačku husí. „Dobrý den, přeju," povídá, „já jsem Mikeš Ševců z Hrusic támhle za lesem." „Já jsem Mařenka Kudláčková ze Struhařova. Ale jak to, že mluvíš?" „U nás doma mluví i Pašík a kozel Bobeš, Pepík nás to naučil," řekl kocourek hrdě. „A kam jdeš?" zeptala se Mařenka. „Do světa. Nevíš, jestli už tam jsem?" „Jéé, to musíš kolik hodin támhle za les." Mařenka radila Mikešovi, aby se radši vrátil domů, ale on na to, že to by udělala holka, ale ne pořádný chlap. A tak mu pasačka dala alespoň kus buchty na cestu, kocourek se rozloučil a pokračoval ve svém putování.

Na struhařovské pastvině uviděl pasáčky, jak se hřejí okolo ohně, a protože měl už opravdu velikánský hlad, osmělil se a šel k nim. Když klukům všechno převyprávěl, dali mu do ranečku pečené brambory. „A teď sbohem, musím dál." Mikeš se plahočil přes pole a meze, aby nepotkal četníky a ti ho nezavřeli za rozbitý krajáč.
Když přišel k silnici, která vede z Klokočné do Svojetic, už ho hrozně bolely nohy. Potkal babičku s nůší. „Vždyť já se můžu svézt jako za vozem," zaradoval se. „Ách, ta nůše je namoutě pořád těžší," postěžovala si babička a Mikeš se zastyděl. Babička nůši odložila, aby se podívala po houbách. Na tuhle chvíli čekal jeden tuze vykutálený vandrák.

5_mikes4„Hele, z té nůše se může něco hodit." „Vida, tak se přece jen budu moct babičce odměnit," řekl si Mikeš. Vždyť měl přece jen pěkně ostré drápky! „Aúúú," zaúpěl vandrák a už byl pryč.

Šel Mikeš do světa a bylo mu stále teskněji. Na Klokočné potkal čeledína, slušně pozdravil a poprosil ho o něco k zakousnutí. Čeledín mu odpověděl na pozdrav, ale když se na kocoura otočil, vyjekl jako by ho na nože brali a utíkal pryč. A tak to Mikeš zkusil i jinde. Dopadlo to ale na chlup stejně. „To tu ještě neviděli kocoura?" diví se Mikeš.
6_mikes3Když došel na okraj lesa, před nosem mu něco krásně zavonělo a když šel za tou vůní, viděl něco, co ještě nikdy neviděl. „Jej, to budou jistě slušní lidé, když jsou tak krásně oblečení." „Jen račte dál, u nás není o kousek masa nouze," vyzvali ho cikáni. Ach ano, když už se mu zdálo, že našel přístřeší a vlídné slovo, stalo se něco strašného. Než se nadál, dali mu přes hlavu pytel a šup s ním do vozu. „Babičko, babičko", křičel Mikeš.

„Co to máte ve voze?" ptají se četníci. Mikeš si myslil, že ho hledají pro ten rozbitý krajáč, ale lepší vězení než přijít o život. „Já jsem tady v pytli," zavolal. Mikeš musel četníkům všechno vysvětlit, ale ti ho nezavřeli, ba ne, dali mu 20 krejcarů a ještě kousek salámu.
7_mikes2Kocourek byl spokojený a vydal se dál. Jen po tom salámu dostal ukrutnou žízeň, a tak se ve Světicích pokusil sehnat nějakou vodu. Potkal starostovic Mícinku. „Nechtěl byste ochutnat naši smetanu?" zeptala se. Tak lákavou nabídku nemohl Mikeš odmítnout. Kočička ho ale podvedla a zavedla ho do cizího stavení. Právě když začal Mikeš mlsat, zaslechl zuřivý hlas. „Tak konečně tě mám, Mícinko, snad mi teď už starosta uvěří, že k nám chodíš na smetanu. Pojď do pytle!" „Kdepak do pytle, tam už jsem dneska byl," řekl si pro sebe Mikeš a protože to byl kocourek tuze chytrý, místo sebe hodil do pytle vycpanou zaječí kůží, kterou našel ve sklepě. „Ha, to se bude starosta divit, kdo že ti to chodí na smetanu," směje se Mikeš. 8_mikes1Byl unavený a když uléhal do křoví do pelíšku, jen si vzdychnul. „Ó, babičko zlatá, kdybyste věděla, co jsem si kvůli tomu krajáči už vytrpěl." Četníků už se Mikeš nebál a tak se rozhodl, že půjde do většího města, kde už lidé jsou zvyklí vidět všelijaké divy. Tam se mu snad podaří vydělat nějaké peníze a pak se bude moct vrátit domů.  V Říčanech našeho milého Mikeše opustíme, i když jeho dobrodružství ještě úplně nekončí. Po cestě do Brandýsa totiž potká cirkus Kludský, který ho angažuje jako mluvící pytel Žok-Žok. Ale nebojte se, děti, pak už se opravdu černý kocourek vrací konečně domů do Hrusic, kde ho pořád nedočkavě vyhlíží Pepík Ševců, kozel Bobeš, Pašík, babička a všichni jeho ostatní kamarádi.

Podle knihy Josefa Lady Mikeš text upravila a zkrátila Lenka Grossová.

Stránka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Stránka