Ohlédnutí za 16. ročníkem Pochodu Cestou kocoura Mikeše 2023

V roce 2023 byl pochod spojen se slavnostním otevřením obnovené Cesty kocoura Mikeše, která se prodloužila na rovných 25 km a pochodníky dovede z Ladových rodných Hrusic až do Mukařova, kde i podle knihy končí Mikešovo dobrodružství v Ladově kraji. Pro ty, kdo přivítali kratší trasy, byly otevřeny starty ve Struhařově (v 11 hodin, trasa cca 15 km) a u říčanské hájovny (ve 13 hodin, trasa cca 10 km). 

Reportáž z celého dne odvysílala i České televize v pořadu Regiony ČR (čas 43:33)

Slunečné počasí a nová trasa přilákaly v sobotu 20. května na už 16. ročník tradičního květnového pochodu v Ladově kraji zhruba 400 turistů různého věku i z různých koutů naší republiky.

Letos byl pochod opravdu výjimečný. Byl totiž současně slavnostním otevřením revitalizované a prodloužené naučné pohádkové stezky. Z Prahy do Hrusic přijel na start vnuk a zároveň jmenovec slavného umělce Josef Lada s manželkou. Červenou pásku pak slavnostně přestřihl spolu s „duchovním otcem stezky“ a známým „mikešologem“ Janem Zenklem z Mnichovic a manažerkou našeho Dobrovolného svazku obcí Ladův kraj Kateřinou Čadilovou. Na startu hrály a zpívaly děti z Ladova národopisného souboru z Hrusic, rozdávaly se tu koláče a samozřejmě propozice k putování – Mikešův pas a nový letáček s mapkou.

Trasa je nyní nově vybavena aktualizovanými informačními cedulemi v nové grafice a nové označena asi půlmetrovými žulovými milníky nebo chcete-li kilometrovníky s červenými šipkami. Navíc byla cesta prodloužena o cca 5 kilometrů a končí nyní, přesně podle knížky Josefa Lady Kocour Mikeš, v Mukařově. Tam se totiž kocourek při bouřkovém přívalu málem utopil, a kdyby jej nenašla cirkusácká rodina Kludských, která tudy zrovna projížděla a vzala unaveného a promočeného kocoura sebou do světa, kdo ví, jak by to s ním dopadlo. Na památku konce kocourkova putování po Ladově kraji byl před Mukařovským obecním úřadem odhalen dřevěný pomníček kocoura Mikeše, který zdobí socha kocoura Mikeše v mírně nadživotní velikosti, dílo sochaře Ivana Šmilauera. S odhalením se čekalo na pátou hodinu odpolední, až pochodníci dorazí do cíle putování, což většina bez problémů stihla.

No a co mohli a co zažili naši pochodníci při svém putování?

To každopádně vědí nejlépe oni sami a my budeme rádi, když nám napíšou své dojmy do mailu, abychom měli podněty a inspirace do dalšího ročníku.

Letos poprvé byla možnost vybrat si ze tří startů, které více než pětadvacetikilometrovou trasu rozdělily na další kratší úseky. První start byl tradičně v 9:30 z návsi v Hrusicích, druhý byl v 11:00 ve Struhařově u Mnichovic a třetí pak ve 13 hodin ve Světicích u Říčanské hájovny.

Pochod mohli zájemci absolvovat i na kolech a koloběžkách, ale většinou šly skupinky lidí i celé rodiny pěšky, často s doprovodem psích kamarádů. Logistice pomohl mimořádný autobus, který vyjel ráno z Mukařova přes jednotlivé obce, aby dovezl lidi na start, a večer je z cíle zase svážel zpátky, což využila řada účastníků pochodu.

Ale už k těm lákadlům na trase

V Hrusicích se k registraci podávaly výborné koláčky věnované říčanským pekařstvím Frydrych a kdo dorazil na start dříve, mohl se ještě zajít podívat do nedalekého Památníku J. Lady a jeho dcery Aleny, kde bylo vstupné pro tento den sníženo na polovic. Na první zastávce trasy v mnichovickém infocentru si museli lidé kontrolní razítko do Mikešova pasu zasloužit tím, že vyřešili vědomostní kvíz. Ve Struhařově, kde byl i druhý start, ožila zvířátka z Ladových pohádek a děti si tu mohly zkusit i podojit kravičku. Na Klokočné v místním hostinci byly připravené energetické bomby – pečenou kachna, svíčková, domácí buchty s povidly či vdolky se smetanou. V tehovské knihovně sám kocour Mikeš rozdával razítka a také perníčky na cestu. U Říčanském hájovny bylo možné díky pojízdném bistru Říčaňák ukojit hlad, ale hlavně žízeň.

Trochu delší lesní úsek u 12. zastavení pod Strašínem zpestřily zábavné úkoly – třeba navlékání korálků, pro starší pak poskytování první pomoci. Těsně před cílem, u kostela v Mukařově čekala na všechny další dávka vynikajících Frydrychových koláčů a jablka z místního zelinářství, vše z rukou nefalšované mukařovské babičky a její vnučky. A u posledního zastavení, popisujícího nešťastný bouřkový příval, bylo překvapení – občerstvovací stanice částečně krojovaných žáků 6. třídy místní školy.

A pak už cíl, s jablíčky na doplnění energie, volně přístupným skákacím hradem, malováním na obličej, svezením na ponících, živou hudbou a zaslouženým občerstvením v místní hospůdce nebo pojízdné kavárně.

Odměnou nejcennější však kromě sportovního výkonu v malebné přírodě byla úplně nová turistická vizitka k pochodu s kocourem Mikešem a pamětní mince. Podle obrovského zájmu soudíme, že se obojí líbilo, čemuž jsme velice rádi.

Bylo nám nakloněno i počasí, sluníčko svítilo a teplo bylo tak akorát, takže i do Hrusic na souběžnou akci, mini pochod po obci Pohádkové Hrusice pro ty nejmenší děti, dorazilo asi 300 lidí.

Rodiče s dětmi dostali razítkovací kartu s otázkami a odpovědi na ně buď věděli z knížek Josefa Lady, nebo je šli je hledat na pohádkové cedule rozmístěné po obci.

Když pak přišli po asi šestikilometrové procházce s vyplněnou kartičkou, mohli hned dál plnit dovednostní úkoly na zeleném plácku na návsi. Děti skákaly v pytli, dělaly kotrmelce, nosily vajíčko na lžičce váleli sudy apod. za odměnu dostaly sladkosti, jablíčko, džusík a hrníček, který si na místě samy vymalovaly a odnesli na památku domů. Zpívaly a hrály i pomáhaly opět děti z Ladova národopisného souboru.  

Dobrovolný svazek obcí Ladův kraj tímto děkuje za pomoc při organizaci celé akce všem obcím na trase a jejich úžasným dobrovolníkům. Pochodníkům pak děkujeme za přízeň a věříme, že se zase za rok ve stejném čase, tedy třetí květnovou sobotu opět uvidíme na pochodu Cestou kocoura Mikeše! 

Fotogalerie